Milí cloggeři,
Letošní mistrovství je opět za námi. Byl jsem požádám prezidentkou CCCDCA Ing. Marcelou
Ryšavou o krátké zhodnocení. Dovolím si tedy několik řádek napsat.

Když bych chtěl začít úvahou co bylo letos nejzajímavější, tak to byla asi A capela.
Letošní sestavy byly mnohem lepší než ty loňské a moc se mi to líbilo.
Je prima, že se podařilo tuto kategorii otevřít.

V soutěži se jinak představily již roky zaběhnuté soubory, některé v novém složení, podle toho jak
jim tanečníci přicházejí a odcházejí. Pro mě, jako pro porotce, je vždy zajímavé sledovat oba kraje
technické vybavenosti tanečníků.
Na jedné straně začínající cloggeři, kteří umí jen základní kroky a na straně druhé, tanečníci kteří
stepují třeba 10 a více let. U nováčků se jedná většinou o malé děti ve věku okolo 6 let. Je to
opravdu radost dívat se na tyhle špunty s vědomím, že clogging ještě nemá odzvoněno a má stále
své pokračovatele. U těch malých je přesně vidět jaké má kdo vedení a případně talent.
Zda-li chápe sesazení rytmu nohou s rytmem hudby, zda-li tančí precizně a s chutí.

U těch starších je nutné se více soustředit. Zkušenější tanečníci používají více rozdílných technik
a porotce musí být schopen vše rozluštit, posoudit, porovnat s ostatními.
Oříškem pro porotce je situace, kdy se v jedné kategorii sejdou tanečníci z obou těchto pomyslných
konců. Důvodem není jen to, že někdo trénuje více, někdo méně. Je i skutečnost, že doba učení se
nových technik se neustále zkracuje. Proto dnešní cloggeři po dvou letech stepování umí to, co se
jiní dříve učili pět let. A tak se technická zdatnost v rámci jedné kategorie může značně lišit.
Ale k podstatě tohoto odstavce. Stává se, že nastoupí tanečník, který požívá jen tradiční clogging,
který ale ovšem zatančí velmi dobře, se silným úderem, řekněme v tempu 125 BPM. (Beats per
minute - počet těžkých dob za minutu).
Na proti tomu nastoupí tanečník, který používá běžně Buck dancing i Flatfoot, ale je rytmicky
nestálý a tančí v tempu 105 BPM. V takové situaci je na porotci koho upřednostní. Protože takováto
situace přesně nastala, já jsem v hodnocení upřednostnil nováčka s precizní - byť i jednoduchou
technikou.

V kategorii starších a také open jsem byl v některých případech opět, jako již několik let, trochu
rozladěn nad skladbou používaných kroků a tempem v němž se tančí. Z posledních let mám pocit,
že se nám ten clogging, tady v České republice, trochu zvrtává. Postupně se z toho stává jakýsi
nový druh tap dance, který se od toho amerického cloggingu (a teď mluvím o moderním cloggingu)
trochu odklání. Všeobecně se používá příliš jednoduchých tapů a hodně se šetří double toe. To je
veliká škoda. Double by měl být základním kamenem všech choreografií. Když jich uděláte během
jednoho čísla deset, je to málo.
Tanečníci přijali určitou novou techniku, ale neumí jí použít ke svatbě nových kroků.
Vše si je pak krokově velmi podobné a celkem bez nápadu. Navíc tanečníci nejsou schopni
tuto "novou" techniku dostat do regulérního tempa - a já vím jak je to těžké! Ale to je právě kámen
úrazu - není možné hrát vrcholné Paganiniho skladby v tempu, kdy všichni usnou.

Já netvrdím, že rychle znamená dobře, ale všechno má své hranice. Pokud se tanečníci učí něco
nového, je třeba to tančit pomalu. Ale pokud mluvíme o cloggingu, tak nemůžeme na soutěžit tančit
v tempu 100 BPM. To je prostě málo a na soutěž to nepatří. To je tréningové tempo a svědčí jen o
tom, že to tanečníci v tom normálním ještě neumějí. Abych zamezil případným šťouralům otázku,
co je dobré tempo, tak rovnou odpovídám. Podle toho co tančíte, ale zevrubně bych počítal asi
takto:
Základ by měl být někde od 110 BPM, níže bych na soutěž nepovolil.
Pak už se vše řídí technikou. Od 110 - 115 ideální tempo pro tradiční Franch Canadian.
Od 115 - 125 Buck dancing v kombinaci s cloggingem, od 120 - 130 tradiční clogging, 130 - 140
Faltfoot. Samozřejmě přesné hranice neexistují a při kombinaci technik je nutné vyhledávat
kompromisy. Ale také je nutné myslet na to, že dávat flatfoot do choreografie na 110 BPM je prostě
hloupost.

Výběr tempa není jen o tom, zda-li v něm něco konkrétního dokážete zatančit. Jde také o to, zda-li
je to divákům srozumitelné a čitelné. Když dokážete Franch Canadian tančit na 130 BPM, tak si to
nikdo neužije, i když budete mít také „supernohy". Výběr tempa je pro choreografii zásadní věc
a letos se to opět projevilo několik špatných voleb.

Rád bych se také zmínil o jistém fenoménu doby a tím je Flap. Tento prvek se v americkém
cloggingu používá cca 20-25 let. K nám se dostal cca před 10 lety a poslední cca 3 roky je to
novinka pro „cloggingovou širokou veřejnost". V první řadě bych rád poznamenal, že Flap je prvek,
který má obohacovat základní techniky. Nemá být základním kamenem choreografie. Proto by
neměl být používán přes míru. A za druhé, pokud Flapy nepoužíváte, tak si s tím nelamte hlavu.
Setkal jsem se s otázkou: „Abychom mohli být uspěšní, musíme přidal Flapy?" Ne, určitě ne! Flap
je fajn, ale mistrák se dá vyhrát i bez toho. A samozřejmě opět platí, lépe žádný, než špatný :-).

Ještě bych tady načal jednu pro mě důležitou věc a tou je zalepování plechů.
Nevím, zda-li se to podaří, ale do příštího roku bych uvítal v pravidlech soutěže zmínku o tom,
že každý tanečník (soubor) je zodpovědný za stav své soutěžní obuvi. Musí mít vše v naprostém
pořádku. Při kontrole před soutěží by se pak již plechy nepřelepovali kobercovkou, ale jen
vyřazovali ti tanečníci, kteří budou mít boty v nepořádku. Na zatlučení hřebíčků, dotažení šroubků
či dotažení nýtů (u plechů Stevens) nepotřebujete extra peníze. Jen je nutné tomu věnovat
pozornost. Kdo nechce, ať nesoutěží. Nová parketová podlaha se pohybuje v řádech sta tisíců korun
a nevidím důvod, proč by organizátoři měli trnout hrůzou, zda-li jim poškozenou podlahu někdo
předepíše k úhradě.

Letos se to řešilo lepením, ale to je dobré na seminář, nikoli na soutěž. U cloggingu je nutný dvojitý
plech. Když ho přelepíte kobercovkou, je z něho v podstatě plech jednoduchý. A v tom momentě je
nastává nerovnost podmínek. Tančit s jednoduchým plechem je snazší než s dvojitým. Vím, že v
pravidlech není povinnost dvojitého plechu napsaná. Opět bych se moc přimlouval za to, aby tomu
tak bylo.

Na závěr bych se chtěl s vámi podělit ještě o jeden zážitek který jsem na soutěži měl.
A tím byl soubor Oliver's cloggers z Mladé Boleslavy. Jestli se nepletu, tak měly zastoupení v open
solo a open duet. V celkovém hodnocení nedopadly moc dobře, protože dívky měly údery poměrně
slabé, příliš opatrné a nesmělé. Vím, že doma musejí trénovat na linu a tak je kluzký parket hodně
zaskočil. Ale soutěž je soutěž a my hodnotíme to co vidíme. Proč se tedy o nich chci zmínit?
Protože jako jediné dokázaly stepovat v americkém stylu. S jejich vedoucím, Jirkou Jarošem jsme
kdysi absolvovali skvělý cloggingový convention v Las Vegas. A Jirka dokázal z této zkušenosti
vykřesat to, co nikdo jiný. Takže Oliver's cloggers moc zdravím a makejte, děláte to dobře.

Věřím, že až tento článek odešlu, napadnou mě další a další drobnosti o kterých bychom mohli
diskutovat. Věřím, že vám výše uvedené řádky poslouží jako námět k zamyšlení.

Pokud máte rádi clogging, přijďte se podívat na cloggery z USA. 21.6. bude v Praze vystupovat
American Folk Dance Ensemble. Více informací na stránkách Dvorany: www.dvorana.cz